Maily z cesty - Peru 09´

30.04. 2009 11:11

Ahoj vsici

Tak jsme se zase po case vypravili na turu a neb se mi podarilo sehnat dost levne letenky do Peru, padla volba na tuhle jihoamerickou destinaci.

Ted si tu tak sedim na kameni na ostruvku Taquile uprostred jezera Titicaca a jelikoz se nam postestilo trefit se do mistniho nabozenskeho svatku, vyhravaji tu uz pred sedmou kapely z obou koncu ostrova... a ja nemuzu spat.

Tenhle ostrov na hranici s Bolivii je vubec celkem zajimavy, mistni totiz vyznavaji tradice a chodi zasadne v obleccich svych predku - bilych kosilych s nakasanymi rukavy, rucne pletenych opascich od svych druzek a hlavne cepicich s bambulema pripominajicich nasincovi jedinou asociaci - kremilka s vochomurkou. Ma to samozrejmene hlubsi vyznam - podle barvy cepice poznaji Taquilanky, jestli je prave tenhle junak jeste k mani nebo uz ho zmamila nejaka ta sestra, teticka ci sestrenice, Taquilane se totiz zasadne zeni a vdavaji v ramci ostrova. Nu, a vcera, dnes a zitra maji mladi prilezitost seznamit se s nekterym z 1800 spoluostovanu, neb zdejsi sef vcera prastil sumivou limcou o branu do vsi a prohlasil slavnosti za zahajena. od te doby se tu neustale busi do bubnu a troubi do trubek a zdejsi kremilci tancuji trasaka a slecny se zas v sukynkach roztaceji jako makove panenky. Nasince (me) trochu zklamalo, ze se na namesti neprodava pivo, klobasy ani tureckej med, lec turistu je tu pet a pul a mistni si prinesou z domova limci vlastni.

Nu. Ted jen tak pokukuju po zasnezenych vrcholcich bolivijskych velehor, kamen me zebe do zadnice, neb 4000 m.n.m. je i pres slunecni paprsky znat a pokousim se za zvuku instrumentalne podane pisne ¨vesele narozeniny¨ (pokolikate uz!, domorodci se pravdepodobne snazi dohnat oslavy narozek soukmenovcu za celej rok) vybrat to nejzajimavejsi z dosavadni cesty. Prijde mi, ze jsme toho za tech 10 dnu prozili tolik,co v Praze za pul jaru, no ale pokusim se strucne.

Po trase Praha - Frankfurt - Madrid - Amsterdam - Panama - Lima (no, rikal jsem preci,ze byly levny) jsme se dokodrcali do hl. mesta Peru a po kratke prohlidce vyrazili na jih do mestecka Pisac. To bohuzel stihlo loni zemetreseni, takze tu krom rozsahlych slamu a spinavych plazi Pacifiku neni moc k videni, nicmene narodni park Paracas, kteremu se prezdiva ¨Galapady chudych¨ nastesti krom jednoho spadleho oblouku neuskodilo. Tisice ptaku, tulenu, lvounu a tucnaku se tak dal produciruje na skalnatych ostruvcich par kilometru od pobrezi. Rvou a krakaj a produkujou guano (a taky obcas potrisni nektereho cumila na lodi - odpovidam predem stouralum, ne tentokrat mne vynechali).

Odtud jsme se presunuli do dun u mesta Ica a zazili tak pozoruhodnost placani se u Ticheho oceanu a sjizdeni pisecnych dun na prknech zvanych Sandboard v tentyz den. I zde se nam urazy vyhnuli (nepocitam-li pisek v ocich i usich a chodidla spalena od pisku), takze jsme mohli pokracovat do mestecka Nazca, obklopeneho znamymi obrazci. Tyhle tajuplne linie v zemi jsou dik sve velikosti viditelne pouze shora, tudiz jsme si uzili i adrenalinovy let sestimistnou cestnickou, kde nas pilot Julian nechtel o nic osidit a radne klopil sveho ptaka (oceloveho) z leveho kridla zas na prave az se nam zaludky vzpouzely :)

Z Nazca je to 14ti-hodinova cesta busem do srdce And, mesta Cuzco, a ackoli jsme investovali do lehatkove upravy busem se zachodkem a servirovanymi pokrm, cesta snu to veru nebyla. Sedacky pohodlne, to si, pokrmy vsak za temi v letadle hodne pokulhavaly a zachodek byl dik neustalemu drkocani (horske stezky) od zacaktu znecisten obsahy zaludku nasich spolucestujichch i kdecim jinym (no, dyt si to umite predstavit :)

Cusco je i pres chladek, pramenici z nadmorske vysky 3300 m.n.m. nicmene krasne mestecko a hlavne vynikajci zakladnou pro pruzkum okolnich kaskadovitych policek a ruin, ktere zbyly po inckych predcich, vcetne te nejuzasnejsi - Machu Piccu.

Za hrisnych 62 USD jsme popojeli vlackem udolim reky Urubamba az do samotneoho podhuri tehle uzasnosti a pak nekolk dni zdolavali kopce, hory, krpaly, zebriky a lana, abychom tohle uzasne situovane a utajene mesto Inku videli ze vsech stran a uhlu, pricemz kazdy krok i kapka potu se vyplati - prestoze zvykani koky po vzoru mistnich nam zadne velke ulehceni neprineslo.

Nu, a to je zatim ve zkratce vse, od Macchu jsme se presunuli do mesta Puno na brehu nejvyse polozeneho jezera na svete (resp. nedalekem ostrove) a od pul sedmy od rana nam tu do hlavy busi dve kapely a bekaji vydesene ovecky. Tak ja jdu zjistit, jestli nam nase uzasna pani domaci ve sve umounene chatrcce s hlinenou podlahou uvarila nejake to vajicko a hodila par listku koky do vody.

Zatim se loucime a budeme se hlasit.
K2 a spol.